Bylo nebylo, za devíti horami, devíti řekami a jedním lamanšským průlivem kdysi žila, či spíš byla, fy. Dallmeyer - doporučuji věnovat obzvláštní zřetel na seskupení písmenek v názvu, bude se nám to za pár chvilek hodit.

Pokud ráčíte býti příčetní, sbalíte si přirozeně to nejzákladnější, nejlehčí a nejuniverzálnější, co máte na focení k dispozici.

Jste reportér v USA dvacátého století a přemýšlíte, co si asi tak pořídíte za fotoaparát. Vlastně nemusíte. Graflex. Hotovo, vyřešeno.

SSSR, země bláta a dřevěných lžic, produkovala několik desítek let i svou jedinou řadu dřevěných fotoaparátů FKD (cejtim v kostech, že tahla zkratka něco znamená, ale nedohledal sem co. Fakt Kvrdlající Dřevák?)

Dnes si povíme něco o mosazi a hliníku. Tento objektiv je z mosazi a hliníku. Edukaci stran materiálů jsme si tímto odbyli a teď potěšíme lingvisty - jde o Hugo Meyer Atelier Schnellarbeiter 310mm f3, což překladač svébytně přeloží jako rychlého dělníka.

Objektivů pro letecké snímkování bylo mnoho. Hodně mnoho. Některé společnosti přecházely na jejich produkci v časech potřeby i z jiných, spřízněných oborů (kupříkladu z výroby dalekohledů - případ třeba britského Aldisu) nebo se na ně přeorientovaly z produkce pro komerční sféru (ať už zcela nebo zčásti - Dallmeyer, Wray, Ross, TTH, Burke & James...

Stejně jako bývaly doby, kdy se radioaktivní látky v domnění prospěšnosti rvaly snad do všeho od šumáků po zubní pasty (Radiové dívky dávají palec dolů), tak ani výrobci optiky nezaháleli (tady to však mělo pozitivní efekt, Jiří Zouhar dává palec nahoru).

Čím je lepší začít, než jedním z nejproslulejších objektivů historie, vzniknuvším poprvé již v roce 1900? Název Heliar je natolik cenným rodinným stříbrem, že se dochoval i do dnešních dob a stále se vyrábí - již ovšem na digitální (křižuji se a odplivávám přes levé rameno) fotoaparáty. Nutno však podotknout, že s původními Heliary má společný...