Petzvalové konstrukce, soft-focus, piktorialistické... Co hrdlo ráčí. Novoty z půlky 20.st., ale i z hloubi toho předchozího. To ještě byla skla skelnější a mosaz mosaznější. Na velikost a váhu se nehrálo, ale charakter a bokeh... Toho je tu na rozdávání. Lupy na pixely nechte doma a připravte se na naprosto dokonalou naprostou nedokonalost. Tahle skla nefotí, ale malují.


Objektivy s ostrým podáním se dají přehazovat vidlema, hezký bokeh načrtnou taktéž ledasjaká sklíčka. Najít charakterní kousek - ať už to znamená cokoli - může být sice občas oříšek, ale jde to. Co však exemplář sdružující všechny tyto vlastnosti naráz a ještě navíc s hodně krutopřísným názvem? Inu, dovolte mi, tramtadadá, představit - Raptar!

Některým věcem a výrobcům se i přes jejich nesporné kvality a přínosy nepovede prokousat do širšího povědomí a tak, lidově řečeno, proletí pod radarem. A to i je případ Aldisu, fy. dlící ve stínech tehdejších hegemonů, jíž by byla škoda přehlédnout.

Můžete zde na webu narazit na povídání o běžných, vzácnějších ale i dočista raritních věcech. Nicméně dnešní objektiv a hvězda článku se přecijen obvyklým mustrům vymyká - je totiž s největší pravděpodobností jediným svého druhu na světě. Takže i naší sluneční soustavě. Galaxii. Vesmíru!

Máme maličké objektivy. O něco větší. Pak takový střední, ještě větší a největší. A pak existují ty úplně nejobřejší - a tohle je jeden z nich. Interní krycí názvy jsou "vobří vobluda", "leviathan", a "podej mi tu věc."

Některé objektivy za sebou mají tajemnější minulost než jiné. To je i případ tohoto Dallmeyeru 360mm f4.5, který byl dle korunky vyražené na těle vyroben pro RAF, neboli britské královské letectvo.