#13 Eidoscope
L'Eidoscope ne photographie pas, il dessine!
Jedná se o přepis historického rozhovoru nalezeného mezi lahví červeného vína, plesnivým plísňovým sýrem a beznohou kostrou žáby při rekonstrukci domu U Francouzské koruny. Nekolorováno.
Redakce: Vítáme Vás v Koruně království Českého! Je nám ctí hostit vyslance z lůna fotografie právě zde, v jednom z center středoevropského uměleckého dění.
Eidoscope: Konečně v rodišti Drtikola, Nováka a Sudka! Ten sice zatím tahá dřeváka, ale předvídám mu znamenitou budoucnost! *Na stole přistane pivo.* Merci. A víno máte?
R: Možná. Ale dost o nás! Povězte nám něco o své měkké mosazné misii.
E: Avec plaisir. Jsem Hermagis Eidoscope. Svou pouť jsem započal roku 1903 v Paříži, říkají mi objectif à flou artistique, umělecký měkkokresebný objektiv. Byl jsem záměrně vyšlechtěn pro fotografii impresionistickou a kráčím ve šlépějích velikánů jako byli Puyo a Pulligny nebo Dallmeyer Bergheim. Doporučil bych Vám fantastique článek o měkké fotografii od Negativa na cestách, ale nemohu, bude napsán až za více než století.
R: Tvrdíte o sobě, že jste objektiv výtvarný. Není to jen elegantní způsob, jak omluvit neumětelství a vydávat i ten nejméně zdařilý výsledek za tvůrčí záměr?
E: Kupříkladu proostřit umí každý, kdo má oči a otočí clonovým kroužkem. S běžnou optikou fotograf vidí přesně, co činí, a nepovede-li se snímek, bývá obvykle snadné určit příčinu. U objektivů piktorialistických je situace složitější, neboť jejich svojskost jest výrazně ovlivněna podmínkami. Výsledek bývá hůře předvídatelný a hranice mezi působivým výtvarným účinem a nepovedenou fotografií velmi tenká. Navzdory rozšířené představě, že usnadňují tvorbu samoúčelného umělečna, bývá vytvoření skutečně dobrého piktorialistického snímku mnohdy náročnější než pořízení technicky dokonalé ostré fotografie.
Jejich naturel lze bez zkušeností jen těžko tušit, a když se k tomu přimísí nepřející zákony fysiky, třebas v podobě chemického ostření, je nasnadě, že k přesvědčivému výsledku je zapotřebí značné zdatnosti v celém procesu. Musíte výsledek vidět předem, neboť očima jej nespatříte.
R: Vaše měkká letora je tedy založena na chybách a náhodě?
E: Na chybách ano, byť je nesnadné určit, co je vlastně vadou. Dávám však přednost pojmu kontrolovaná iluse. Exaktnost a přesnost přenechme účetním a inženýrům, umělci nechť se dvoří dojmu. A ten mám pevně v rukou. Ne nadarmo má mé jméno prapůvod v řeckých slovech εἶδος (eidos — podoba, forma) a σκοπέω (skopeō — dívat se, pozorovat). Jinými slovy, vnímejte celek, stavte formu nad fakta, zachyťte podstatu. O zhmotnění ideje se již postarám já. Jak mnoho náhody a nepředvídatelnosti se přičiní, záleží nakonec na Vás.
R: Řečtina vztyčila pilíře vědy, to má zákazníka přesvědčit, že si má místo přesných skalpelů současné optiky pořídit Váš optický kabaret?
E: Dovolte mi malé proroctví. Spolu s městem velikým vidím i časy, kdy se bezvadnost stane normou a vše bude patřičně skvělé a krásné a ostré. Chtěj nechtěj, se s tím pojí i jakási bezkrevnost, později snad nuda, prázdnota a omrzelost. Člověk dosáhne výšin, aby z nich chtěl dobrovolně sestoupit zpět — úlek nad tím, co dokážeme, nás dožene zpět k důvěrně známé minulosti. Na svých milých si přece také ponejvíce neceníte dokonalosti, nýbrž chyb a hříšků, osobitosti a jinakosti; toho, co je činí tím, čím jsou. Chyby jsou nejkrásnější výsadou člověka. Proč by totéž nemělo platit i pro objektiv?
R: Sdělte nám něco více o technických podrobnostech.
E: Můžete mne nalézt v mnoha ohniscích a variantách. Od těch pro carte de visite, přes half-plate a full-plate až po mamutí formáty, kde poslouží náš nejvyšší — No.0, 635mm f5. Toho však využijí jen nemnozí a domnívám se, že se s ním nesetkáte právě snadno. Má nejstarší Já naleznete ve zlatavé mosazi a s vkládacími clonami. Do budoucna se počítá i s clonou irisovou a snad i elegantním černěným povrchem. Ale kdo ví? Třeba nás, Hermagis, v dalekém budoucnu převezme Société d'Optique et de Mécanique de Haute Précision Berthiot a přejdeme na černěný hliník. Výhoda lehkosti je sice oproti mosazi zřejmá, ale duše pozbude lesku. Krásné bývá těžké.
R: Čím se odlišujete od jiných nástrojů výtvarných? Proč by volba měla padnout právě na Eidoscope?
E: Je tu rovina technická i umělecká. Potěšme nejprve jedince technicky založené. Oproti předchůdcům vynikám světelností — f5 je hodnota důstojna moderního věku. Jistě, Mʳ Petzval je zatím nedostižný, avšak daň za jeho přednosti byla vybrána jinými nedostatky.
Má konstrukce využívá dvojici achromatických dubletů, které svazují chromatickou aberaci a nežádoucí barevné lemování. Současně však ponechávám dostatek prostoru sférické aberaci, aby mohla odhalit své trumfy. Při plně otevřené cloně vyniknou nejvíce, zatímco se zacloněním jejich vliv slábne a kresba se stává ostrou a přesnou. Přední i zadní skupinu lze navíc díky symetrické konstrukci Rapid Rectilinear používat samostatně, takže fotograf získává hned několik různých uspořádání s odlišnými ohnisky i obrazovým projevem. Není proto přehnané tvrdit, že v jednom mosazném tubusu ukrývám hned několik objektivů s rozličným podáním pro jakoukoli momentální potřebu jakéhokoli fotografa.
Inovovali jsme rovněž clonovou stupnici. Místo dnešního zmatku s různými soustavami jsme zvolili vlastní přístup a pokoušíme se vše sjednotit. Po nejvyšší světelnosti značené f5 následují hodnoty jako 6, 7, 10, 14 a 20, které odpovídají skutečným clonovým hodnotám a nevyžadují žádného přepočtu. Clona totiž u Eidoscopu neslouží pouze k regulaci množství světla a hloubky ostrosti, ale především k ovládání intenzity a charakteru výtvarného efektu. Tento système dovoluje mnohem jemnější volbu a ze zkušeného fotografa se rázem stává dirigent, který má pod kontrolou celý orchestr. Tato novinka se zajisté ujme.
R: Neotřelé a pokrokové! Zbývá upoutat pozornost výtvarníků.
E: Má pravá síla nespočívá v technickém řešení, ale jakým způsobem přetvářím fotografickou scénu a snoubím preciznost s úmyslem. Načrtávám obraz, jenž si zachovává popisnost, zároveň však zůstává tajnosnubný a prchavý. Jasné partie konejší charakteristický třpyt a přechody mezi světlem a stínem působí jinotajně a nadzemsky. Výsledkem je jedinečný soulad ostrých linií, měkké záře a atmosféry. Jsem tužkou přírody, co nakreslíte, je však na Vaší imaginaci.
R: Nejdůležitějším instrumentem jest tedy opět tvůrce sám. Doufejme, že budoucnost přinese Eidoscopu sukces — čas je nakonec nejlepším sítem kvalit. Jaká budou Vaše slova na závěr?
E: L'Eidoscope ne photographie pas, il dessine! — Eidoscope nefotí, ale maluje!
R: *Na stůl přibude karafa nejskvělejšího vína.* Ať svět maluje, štětcem či sklem.