• Tessar (z řeckého τέσσερα; téssera - čtyři) má také čtyři čočky, ale poslední dvě jsou tmeleny v doublet. I když je ze schématu jasně vidět, že jde o blízký příbuzenský vztah a jeden z druhého vychází, ukázal se Tessar jako nadanější dítko, které měl Zeiss radši. Unar prohrál a z Tessaru se stal jeden z úhelných kamenů optiky.
• Jo a jen tak mimochodem, všechny společnosti stále existují a fungují. Bausch & Lomb vyrábí kontaktní čočky (takže vlastně pořád objektivy, jen na oči), Taylor Hobson metrologické přístroje, odštěpený Cooke Optics high-end objektivy (historie spolupráce je spletitá a na jindy. Každopádně pořád koketují i se soft-focusem, viz Cooke PS645) a Zeiss se pořád vrtá ve všem možným.

K ničemu z toho se nedá příliš dostat a pokud zcela přesně nevíte co děláte, zajděte si se džbánkem, čeká vás předlouhej večer. Možností sestavení je tady asi jako v Rubikově kostce, ale správnej je jen jedinej, což jsem si osobně ověřil. Po asi čtyřech hodinách, co jsem říkal věci ze kterých muselo kravám v okolí zkysnout všecko mlíko, sem to dal nakonec se slzami v očích dohromady. Zbyl mi teda jeden šroubeček, ale rozhodl jsem se že šlo o kurvítko.

• Abych byl fér, Bausch & Lomb na to byl expert nejen u Unarů. Týkalo se to v menší míře i petzvalů a jiných modelů té doby. Pokud tedy najdete kousek s intaktní clonou, jsou dvě možnosti - buď jste vyhráli ve Sportce a radši se na tu clonu ani křivě nedívejte, nebo jde o novější renovaci (která je extra drahá. Extra². Takže ji rovněž ušetřete zlovolných pohledů).

Ať jenom nepyskuju, tak na chválení je tu všechno ostatní. Objektiv je skvěle dílensky zpracovaný (aby ne, když šlo o výkladní skříň B&L a něco, co mělo konkurovat TTH), a clona i volič SF se pohybují se svistotem a zpětnou vazbou, která pohladí po pindíku (ne nepodobnou typickému "fouknutí" u Knuckleru, způsobeného unikajícím vzduchem). Clonové okruží se nachází blíže přírubě a difuzor značený 1-4 je před clonou, kdy jednička je nejostřejší a čtyřka nejrozpitější.

• Potěšující je také to, že jde objektiv závitem našroubovat na přírubu Hermagis Eidoscopu No.1. To sice zajímá asi tak 0,0042 ‰ lidí, ale když vám příruba chybí a shodou okolností máte jedničkový Eido...

Největší a nejnápadnější cizokrajností jsou však táhla. Oba voliče jsou opatřeny nezaměnitelnými jezdci s dírkami po obou stranách, kteří sloužili k protažení lanka a nastavení intenzity zpoza aparátu tak, aby fotograf nemusel v ateliéru spouštět oči z matnice a přecházet dopředu. Geniální a kdovíjak použitelné - vzhledem k výše zmíněné frikci pojezdů aby to ovládal Gustav Frištenský. Ale na diagramu to vypadá fakt dobře!

• Jediné další objektivy nesoucí stejná táhla patří k portrétní řadě A f4, petzvalům od B&L a vysokorychlostní řadě B f2.2. Je-li mi známo, nikde jinde je nenajdete.
• Řada Portrait Unar vznikla ve čtyřech velikostech: 10", 12", 14¾" a 18" f4.5. Největší se objevuje i v oficiálních katalozích pouze sporadicky. Kromě v tomto článku propírané varianty vznikla i nástupnická revize s přepracovaným designem postrádajícím děrované posouvací bazmeky a vzhledem se blížící nástupnickému designovému jazyku například Plastigmatů - tj. okružím s dvojitě šrafovanými drahami.

U přiložených dobových záznamů si můžete povšimnout jakýchsi kódových označení připomínajích hláskovací abecedy, které se liší dle řady a ohniska - Xiar, Ximar, Xilet ad. Není to žádný rumunský zaklínadlo, ale běžná součást tehdejších materiálů - telegrafické kódy.

Na přelomu 19. a 20. století, když si vašnosta objednával objektivy přes půl světa, posílal to telegrafem. A protože telegrafní společnosti účtovaly za každý znak nebo slovo, používali výrobci krátké, jednoznačné kódy místo rozepisování "Bausch & Lomb - Zeiss Portrait Unar, Series 1b, 380mm f4.5"." Stačilo Ximat a bylo jasný, o co jde. Výrobci měli ke kódům tabulky v katalozích, aby to bylo pro zákazníky blbuvzdorný. Některý firmy (Zeiss, Voigtländer, Ross ad.) si dokonce registrovaly celé telegrafické slovníky, aby jejich zakázky byly jednoznačný a nikdo to nepopletl. Tuhle vedle si můžete prohlédnout katalogy Voigtländeru, který se v tom obzvlášť rochnil.

Podání objektivu nepříliš vybočuje z charakteru jiných podobných skel této ligy, a chová se jako typický anastigmat. Při nejnižší míře soft-focusu je na plně otevřenou clonu sklíčko příjemně portrétně ostré a tak akorát kontrastní. Jakmile byť jen homeopaticky přicloníte, ostrobřitost strmě stoupá a díky konstrukci s plochým zorným polem pěkně poportrétujete i skupinky.

• Ve zkratce: objektivy s korekcí pro ploché zorné pole (flat-field) méně ohýbají perspektivu snímku a obraz má menší tendenci zakřivovat se ke krajům - celé zorné pole je ostré a prokreslené v jedné rovině. Velmi se hodí pro focení více lidí naráz a je životně důležité třeba u technické fotografie.
• Objektivy se zakřiveným zorným polem (curve-field) typicky nechají vyniknout střed snímku - čím dále od něj, tím prudší je spád ostrosti a tím těžší okraje i s pomocí clony proostřit. Toto chování je typické pro petzvaly a starou meniskovou optiku. Obzvláště se hodí pro charakterní portrétovou fotografii či výtvarnější žánry, kde není třeba dosáhnout co nejvěrnější reprodukce reality.