Petzvalové konstrukce, soft-focus, piktorialistické... Co hrdlo ráčí. Novoty z půlky 20.st., ale i z hloubi toho předchozího. To ještě byla skla skelnější a mosaz mosaznější. Na velikost a váhu se nehrálo, ale charakter a bokeh... Toho je tu na rozdávání. Lupy na pixely nechte doma a připravte se na naprosto dokonalou naprostou nedokonalost. Tahle skla nefotí, ale malují.

Objektivů pro letecké snímkování bylo mnoho. Hodně mnoho. Některé společnosti přecházely na jejich produkci v časech potřeby i z jiných, spřízněných oborů (kupříkladu z výroby dalekohledů — případ třeba britského Aldisu) nebo se na ně přeorientovaly z produkce pro komerční sféru (ať už zcela nebo zčásti — Dallmeyer, Wray, Ross, TTH, Burke & James...

Stejně jako bývaly doby, kdy se radioaktivní látky v domnění prospěšnosti rvaly snad do všeho od šumáků po zubní pasty (Radiové dívky dávají palec dolů), tak ani výrobci optiky nezaháleli (tady to však mělo pozitivní efekt, Jiří Zouhar dává palec nahoru).

Čím je lepší začít, než jedním z nejproslulejších objektivů historie, vzniknuvším poprvé již v roce 1900? Název Heliar je natolik cenným rodinným stříbrem, že se dochoval i do dnešních dob a stále se vyrábí — již ovšem na digitální (křižuji se a odplivávám přes levé rameno) fotoaparáty. Nutno však podotknout, že s původními Heliary má společný...